Jaroslav /Bary/ Barášek - Kamýk u Litoměřic
Bílé linky
Na obloze jsou bílé linky,
když na ně hledím vzpomínám na vzpomínky
Ve chvíli ticha a klidu se navrátím
do dob dětství a her, pocitů prazvláštních.
To tajemno, co každý v sobě nosí,
to vytvořeno bylo ,když chodili jsme bosí.
Ukryto a nenápadně vytváří nam příchuť dní,
radosti, stesky , ať člověk sní a nebo bdí.
Slovy těžko popisovat,to co právě cítím,
však nápad když se dodtaví, tak hned tužku chytím.
A na papír bílý budu se snažit
vypsat to, co nemoh jsem zažít--
-- ty věci ,které neuchopíš rukou ani slovem,
ty linky na obloze , co nad námi bdí,
společně s naším bohem………
Podzim
Znovu už podzim na dveře buší,
tráva je znavená žárem,
pomalu uvadá,vítr jí suší,
zmizí dokud se nestká s jarem.
Naposled oddám se slunečným dnům,
kdy vůně mě zmámí a vedou mé kroky,
naposled naslouchám nasládlým snům a
v srdci cítím včechny ty roky.
Býval jsem malý, hloupý a mlád,
z těch dob mi zbyly jen fotky,
přesto ten pocit vnímám moc rád,
klukovský lásky jsou dnes už krotký....
Muž
Být mužem ....co to znamená?,
to ptám se sebe zas a zas,
snad mít široká ramena, víc síly, hlubší hlas?
Milovat ženu(y).. jistě, no ano
však málokdy mě vítá ráno...spokojenost nás všech...(obou)
To častěji já slyším vzdech a zvláštní výraz vidím v tváři...
ty ,že mě miluješ ?...ty lháři!!!
Po flámu
Po flámu a nevyspalý,
potácím se městem.
Nohy maj cos společnýho
s prohněteným těstem
Písmenka do kláves bouchám,
abych zplodil něco pro tebe,
když nepíšu tak jenom doufám ,
že se ta básnička povede.
Teoreticky vzato ....vo co GO
Čtyři roční období ,kruh, neustále rotující symboly času......
...přichází a odchází nemohouc přestat. ....První šedivé vlasy ti zdobí skráně,
rozhlížíš se ,hledáš, luštíš hlavolam podstaty lidského bytí,..... současně
v rozporu s tím děláš věci běžné.... konzumuješ...... hromadíš majetek, co má svou cenu
jen tehdy, když to ostatní chtějí a s pocitem časové tísně, znovu docházíš k závěru, že to jak denně žiješ bude tím co hledáš....... a tak se snažíš vše vnímat....rozeznávat chutě.A znovu konzumuješ....hromadíš.....hledáš......nacházíš.......
vnímáš....
Vítr
Potkal jsem jednou vítr,
jak si tak plachtil večerem,
chtěl sem ho chytit a říct
„pojď ,spolu trable proberem“.
On se mi ale v dlani smekl,
ne, ne , já se chytit nedám,
já přikýv a pak mu řekl,
co tady večer v trávě hledám.
Víš já tu jen vlastně hledám sebe
a pochopit bych lecos chtěl,
proč vlastně jsem a proč je nebe
a vše co jsem dnes uviděl.
