Dana "Dandy" Česká Třebová
Ty jsi můj průšvih s klučičí tváří,
na nádražních schodech, jak na oltáři,
průšvih smutkem tkaný, štěstím obelhaný,
nebyl jsi u toho, měsíci, lháři.
Zaplatím propustku do světa smutku
vstupenkou volnou do nálad mých,
nesvítils, měsíci, dostal jsi důtku.
Spočítám za tebe modlitby do nebe,
za štěstí všech lásek podvedených.
Tys nebyl nikdy můj /1999/
Tys nebyl nikdy můj.
Slunce je jedno i světlo v tunelu
a stará touha a krása
a měkkost duše a laskavost.
Ne, to nejsem já.
Já jsem jen z nouze ctnost.
Já jsem jen to, co má tak býti,
tvá ženská, přístav pro ukrytí.
Ne, tys nebyl nikdy můj.
Jen chvíli máš srdce ve vlastním bytě,
kdy půlky toho, co bys chtěl,
prožíváš naplno jak půlky obě.
To rozbité loďky jinam plují, o kousek dál
a kvítka z krabic přikyvují.
Pak loďky se vrací zpravené dopující větou,
čekáním na další krásná slova.
A zas ty písně a básně a uskutečňovaná předsevzetí.
Ty rány pěstí do mých úst...
a čas tak neskutečně letí.
