Rýmovačka - veselá historie 2004
Soutěž Rýmovačka probíhala v tištěném časopise Country Zpravodaj AHOJ 5 let, v letech 2002 až 2006. Každý měsíc mohli zájemci rýmovat vesele či vážně na daných deset slov. Pro radost sem dáváme výherní rýmovačky z posledních tří let.
Soutěž o nejlepší rýmovačku na daných deset slov.3. ročník - 2004 - vyhodnocení
Rok utekl jako voda a redakce opět vybírala tři, subjektivně nejlepší rýmovačky z roku 2004. Objektivně nelze hodnotit, každému z nás i z vás, čtenářů, se určitě líbí něco trochu jiného. Však nejde o Poezii, ale rýmovačku, která je vtipná, veselá, možná i prožitá… Jsme rádi, že během roku do redakce dorazilo celkem 53 rýmovaček od 10 autorek a autorů. Někteří byli hodně pilní a posílali svá dílka skoro každý měsíc. Takže bylo z čeho vybírat.
První místo a keramickou Babku získává Petr /Kolumbus/ Skalický z České Třebové za květnovou rýmovačku:
Bedna od whisky
V uších zní Bedna vod whisky
zpívá celý vlak
na podlaze mý tenisky
trsaj obkročák.
Ruka kytaru hladí
v hlavě písní stoh
prsty v strunách dovádí
jak splašený hroch.
Jak pošťák s brašnou u boku
co tisk do schránek hází
jak hokejista v útoku
co puk do branek sází.
Jedem krásnou krajinou
rovnou jako stůl
jenom občas nás minou
tu kráva, tuhle vůl.
Nač auto, proč jet na kole
když máme vlak rádi
pro někoho řehole
nás čekaj kamarádi.
Neschází nám tu panel,
máme radši stan,
vůní lesa nad chanel
chřípí dokořán.
Druhé místo a batůžek získává Marta Pohlová /keramička, která vyrábí ty krásné Babky/ z Ostravy za listopadovou rýmovačku:
A tak to je.
Jsem šílený romantik,
manžel už má ze mě tik
a to nejsem špatná kost,
umím ještě dělat most.
Že by mě to nenapadlo…
moje bílé prostěradlo
čeká jenom na tebe,
zavedu tě do nebe,
máme přece spoustu místa,
řádit jako fotbalista,
když vyhraje finále.
Vezmi pero, inkoust, tužku,
napíšu ti na podušku,
štěstí máme plnou hrst,
postel hebkou jako plst.
Já jsem Madame de Pompadou
smrdí nám tu romadúr,
co jsi si dal k večeři.
A kdo nám to uvěří,
že jsme spolu dvacet let.
Konec, puntík, tečka,
já jsem ale kecka.
Společné třetí místo a každý jednu malou Babku získávají neúnavní rýmovači, Zdeněk Karlík a Petr Sajdok z Třince.
Petrova srpnová rýmovačka:
Pomsta žlutého muže
Tam kde končí rokle
sedí Číňan zmokle
dávno došla rýže
z hladu asfalt hryže
a tak dumá zas a zas
zdali přijde Děda Mráz.
Flaška- špatná značka
vzteky papír mačká
polostátní podnik
vymetl s ním chodník
i ta šlapka ze soucitu
radí už mu komunitu -
seberou ti jméno, peníz
nakrmí a fiknou penis.
Přesto jeho stopy
míří do Evropy
v České republice
Číňanů je více
jako lstivý potápěč
svým tyranům strojí leč
spolu zkouší zničit hnus -
prohnilý kapitalismus.
Zdeňkova rýmovačka z dubna:
Balada s jasným sexuálním podtextem
Poněvadž jsem romantik, zvlášť takhle za šera,
scházíme se s mou milou večer u jezera,
někdy vezmem pohorky - to nás hrozně baví,
rveme dětem fáborky, ze stezky odvahy,
kolem šumí rákos, lopuch, tráva, orobinec,
nezvu si ji do chalupy, neb mám doma binec,
zvláštní místa lákají, na návštěvy potají,
na stadión se škvárou, šli jsme v noci se starou,
v nejlepším nás chňap, jako hora chlap,
na maštal mám vzpomínky, na koně a koninky,
furt kolem nás řehtali, když jsme se tam lechtali,
tuhle zase na dílně, choval jsem se k ní vilně,
žebřík jsem dal bokem, šel jsem na to skokem,
jen jsem na ni hup, zlomil jsem si zub,
sotva jsem se oblík, spadl na mne hoblík,
od těch dob jen na loži, můžem spolu soul...
Redakce mimořádně uděluje zvláštní ocenění, potřesení rukou a široký úsměv, kamarádovi Zdeňku Pinerovi z Českého Těšína za odvahu a optimismu jeho rýmovačky z prosince 2004.
To jsou dneska ale slova,
dokola a stále znova,
přemýšlím co napsat na ně,
ať verš nevypadá planě,
na mantinel zkouším rým,
z hlavy mé už čoudí dým,
Amazonka, to je k zlosti,
zvažuji, až bolí kosti,
co složit mám na to báseň,
snad pomůže horká lázeň…
Už zas sedím opět znova,
tlemím na ta hrozná slova,
exot, nevím, pouštím z hlavy,
jako běžec v síni slávy,
si nepřipadám v tuto chvíli,
nebudu tak brzy v cíli,
tombola, já vzpomněl na ples,
sekera, už myslím na les,
zámek? Ach, nesmím psát pády,
obracím se k veršům zády.
Usedávám k psaní znovu,
snad pero se dostane k slovu,
na slovo plch opět krize,
nejsem básník v první lize,
co pinzeta? Už to vzdávám,
pohroma dnes, to uznávám.
Hezky nám to Zdeněk nandal, neníliž pravda?
