Slávek Klecandr
v klubu mladých BUNKR Třinec 19. 3. 2005
1/ Znáš nějakého jiného písničkáře, který by jezdil na koncerty se čtyřmi kytarami?
Onehdy se mě Karel Plíhal poněkud udiveně zeptal: "Ty vozíš čtyři kytary?". A než jsem mu stačil odpovědět, poznamenal: "No, já vlastně vozím tři." Čtyři je, přiznávám, skoro dost, ale je to tím, že některé písničky se mi zpívají lépe o něco níž, přičemž je mám na kytaru vymyšlené tak, že se dají zahrát jen určitým způsobem. Často si u písničky "udělám" doprovod podle melodie, která mi bublá v hlavě, a pak hledám tu nejvhodnější tóninu, aby se mi také dobře zpívala. Nahoru se to dá zvednout kapodastrem, dolů to jde dost těžko, tak podlaďuju. Jednu španělku mám tedy naladěnou normálně, druhou o malou tercii níž, jedno jumbo mám normálně, druhé o tón níž. Ještě vlastním dvanáctistrunku naladěnou stabilně do otevřeného D, tu ale nevozím, protože už by se mi nevešla do auta. Používám ji jen tu a tam, jednou za čas ve studiu.
2/ Ve skupině Oboroh také používáš větší počet kytar?
Zpravidla "jen" tři. Dvě akustiky a jednu elektriku. Pozítří bych si měl ale jet pro nového strata, tak ten počet dorovnám.
3/ Jsou jiné nástroje než kytara a foukací harmonika, se kterými bys mohl vystoupit před posluchače?
Bohužel ne. Jsem v tomto ohledu dost omezený. Pořád ani na tu kytaru nehraju tak, jak bych si představoval.
4/ V Třinci jsi nadhodil, že Oboroh není první skupina ve které jsi hrál. Můžeš sdělit, které to byly skupiny a jakého zaměření?
Když pominu takové ty víceméně bezvýznamné postpubertální pokusy, tak první kapela, která se dokonce dostala do jedné encyklopedie, byla ryze undergroundové Bílé světlo. Ta, mj. díky napojení na Plastiky, neměla šanci si veřejně vrznout, ale docela se mezi lidi rozšířily její nahrávky, pořízené tuším na dva mikrofony a jeden úplně obyčejný cívkový magnetofon. V 80. letech, v časech jistého uvolnění, jsem hrál s kapelou Prostor. Sice to šlo od zákazu k zákazu, tu a tam jsme si nicméně před lidmi vrzli a ve východních Čechách se o nás docela vědělo. Dokonce jsme zaznamenali i jistý úspěch na jednom Beat salonu v Praze.
5/ Často se ve svých a převzatých písničkách věnuješ církevním námětům. Jde o Tvůj hlubší životní postoj?
Slovo církevní bych asi nepoužil. Nemám dokonce rád ani slovo náboženský. Zní to nějak divně a vůbec to nevystihuje to, o co jde. O vztah, o komunikaci s Nepoznaným. Říkáme Bůh, ale i to je jen slovo pro to, co se slovem označit nedá. Pro to, co se vymyká všem našim představám, s čím lze ovšem vstoupit do velmi specifického rozhovoru, jemuž se někdy říká modlitba. Často je to rozhovor beze slov. Jen čirý údiv. A ten se mě zmocňuje kdykoli na to nepředstavitelné, nicméně tak jisté, Tajemství pomyslím.
6/ Chodil jsi do nějaké hudební školy, kde a jaké?
Nechodil. Jsem téměř beze zbytku samouk. Paradoxně teď na stará kolena v hudebce učím.
7/ V třineckém Bunkru jsi na mě působil, jako by jsi měl trému či ostych. Byl to jen můj klamný pocit?
Ostych si sebou nosím, kudy chodím. A když vylezu na pódium je to trochu víc vidět. Někdy se k tomu, po všech těch létech, co hraju, přidruží i ta tréma. Ale já ji mám vlastně rád. Cítit, jak se během koncertu ztrácí, je ale jeden z nejkrásnějších pocitů, které znám.
8/ V jakých prostorách rád vystupuješ sám a v jakých s kapelou?
Nejsem příliš citlivý na prostor, v němž vystupuju. Spíš na mě působí složení lidí, které mám před sebou, a je to jedno, jestli jsem sám nebo s kapelou.
9/ Jsi sám doma a potřebuješ se duševně naladit. Jakou hudbu si posloucháš?
Thomase Tallise, Leonarda Bernsteina, Dylana... je toho docela dost.
10/ Na kterém festivalu se Ti v loňském roce nejvíce líbilo a proč by jsi jej čtenářům doporučil?
Vloni jsem, pokud jde o festivaly, hrál jen na Zahradě v Náměšti a v Jimramově. Na Zahradě jsem hrál sám a pár věcí s Evou Henychovou a v Jimramově s kapelou. Zahrada je veliká, rozlehlá, Jimramov komorní, útulný. Mám rád obě varianty.
11/ Který písničkář či kapela Tě v roce 2004 nejvíce zaujala a proč?
Vloni mě nic nějak výrazně nepřekvapilo. Předloni jsem ale pořád dokola poslouchal Apollo 14 Pavly Milcové a Petera Bindera.
12/ V loňském roce rubriku Country Zpravodaje SEŠLO SE NA REDAKČNÍM STOLE v kategorii písničkář a duo roku vyhrála Beata Bocek. Chtěl by ses letos soutěže zúčastnit i Ty?
Já vůbec nevím, co to obnáší. Fakt nevím, co ti na to odpovědět. Ale to, že vaši rubriku jako písničkářka vyhrála Beatka, mě opravdu moc těší. Je to na svůj věk neuvěřitelně vyspělá autorka i zpěvačka.
13/ Co Tě v nejbližší době na hudebním poli čeká? Co plánujete se skupinou?
Koncerty, koncerty, koncerty. Oborohu by mělo vyjít do léta - anebo během léta - DVD. Jádro by mělo tvořit společné vystoupení s Filharmonií Hradec Králové a kolem toho řádka videozáznamů z historie, dva dosud nevydané kusy pořízené při jejich nahrávání ve zlínském studiu Ivoše Viktorina a rozhovory s lidmi, kteří jsou ochotni o nás povyprávět.
Děkuji za odpovědi a těším se na další setkání.
Břéťa Snášel Country Zpravodaj AHOJ
